Camellia Sinensis, Čajovník Čínský, nebo čínsky CháNení čaj jako Chá. Většinou nápoj, který se připravuje spařením sušených částí rostlin se pojmenovává jako čaj. Nemá ale nic společného s rostlinou pocházející z oblasti jihovýchodní Asie a podhůří Himaláje. V Číně se připisuje odhalení přípravy a povzbuzujících účinků legendárnímu Císaři a bylináři Shennongovi. Známá je i legenda o 28. patriarchovi Da Mo (Bóddhidharma nebo Daruma), který přinesl z Indie učení Chan (Zen) Buddhismu do kláštera Shaolin v provincii Henan. Poté, co v meditaci usnul, uřízl si víčka a na místě, kde je odhodil, vyrostl keř. Listy z něj mu pak pomáhaly zvládat mnohahodinové meditace v sedě v bdělém stavu.
Podle Tradiční Čínské medicíny se k čaji řadí chuť sladká a hořká, s vlivem na orgány jako Srdce, Játra, Žaludek, Tlusté střevo a Močový měchýř. Povaha je různá, v závislosti na zpracování lístků. Zelený čaj má chladnou povahu, Oolongy harmonickou a Červený (Černý) čaj teplou.
Nápoj povzbuzuje ducha, harmonicky ovlivňuje náladu, používá se při nachlazení a zastavuje průjem. Má močopudné a antibiotické účinky, snižuje cholesterol a vstřebávání tuků. Při tučném jídle se ve Vietnamu podává silný zelený čaj, kdežto v Číně dají přednost i Pueru. Známé jsou účinky zeleného čaje proti radioaktivnímu ozáření, což bylo mimojiné prakticky vyzkoušeno v Japonsku. Pravidelné pití zeleného čaje snižuje vznik rakoviny, chorob srdce a jater.
Čajovník je keř či strom divoce dorůstající výšky až 15 metrů. I z takto vysokých čajovníků se pomocí žebříků v Číně dodnes sbírají lístky. Nejčastěji se pro sběr čajovník udržuje kolem jednoho metru vysoký. V závislosti na podnebí se sběr provádí až několikrát ročně. Sbírají se jak nejkvalitnější, ještě nerozvinuté pupeny, tak nejmladší vrcholové lístky, ale i lístky starší, níže položené.
Techniky zpracování čajových lístků jsou velmi různorodé. Během staletí se měnily také způsoby přípravy, z nichž některé se však nezměnily dodnes. V Japonsku se například během čajového obřadu připravuje práškový čaj Matcha, během dne se pije řapíkový (stonkový) čaj Kukicha a za kvalitní se považuje Gyokuro, čaj připravený z keřů, které jsou před sběrem zastíněny rohožemi a tvoří tak vrcholové lístky výjimečné síly.
Nejznámější je však dělení na čaje Zelené, Bílé, Žluté, Polozelené neboli polofermentované (čínsky Oolong), čaje Černé (v Číně nazývané Červené) a Puer. Rozdílná je především doba, po kteru je po utržení čajový lístek ponechán k fermentaci, jednoduše zavadání. Zelené i Bílé čaje se zpracovávají ihned po sklizni a sušením se zbavují vody, takže k fermentaci nedojde. Červené čaje se ponechávají zavadat po dlouhou dobu, Oolongy a Žluté čaje jen částečně. U Pueru se fermentace speciální metodou prodlužuje.
Příprava čaje je uměním a vědou zároveň. Zvláštní kapitolu tvoří čajové nádobí a keramika, jenž nám zpestřují požitek při pití čaje. Pokud se chcete povznést a pookřát po vyčerpávajícím dni, ač sami či lépe s přáteli, přichystejte si čaj a těšte se z jeho "božských" účinků.
Tip na některé z proslulých Japonských Zelených čajů: Sencha Hizukuri, Gyokuro nebo Tamaryokucha.
Z Čínských Zelených jsou to: Long Jing-Dračí studna. Oolongy: Tie Guan Yin-Železná bohyně Kuanjin, Gao Shan-Vysoká hora, Dong Jing-Zamrzlý vrcholek. Žluté čaje: Song Yang Yin Hou-Packa stříbrné opice.
Pochopitelně sto lidí, sto chutí, ale stále platí, že nejlepší čaj je ten, který nám nejvíce chutná.
Čínský čaj Puer zpracovaný do cihel.
