středa, února 18, 2009

Božský Čajovník

Camellia Sinensis, Čajovník Čínský, nebo čínsky Chá

Není čaj jako Chá. Většinou nápoj, který se připravuje spařením sušených částí rostlin se pojmenovává jako čaj. Nemá ale nic společného s rostlinou pocházející z oblasti jihovýchodní Asie a podhůří Himaláje. V Číně se připisuje odhalení přípravy a povzbuzujících účinků legendárnímu Císaři a bylináři Shennongovi. Známá je i legenda o 28. patriarchovi Da Mo (Bóddhidharma nebo Daruma), který přinesl z Indie učení Chan (Zen) Buddhismu do kláštera Shaolin v provincii Henan. Poté, co v meditaci usnul, uřízl si víčka a na místě, kde je odhodil, vyrostl keř. Listy z něj mu pak pomáhaly zvládat mnohahodinové meditace v sedě v bdělém stavu.

Podle Tradiční Čínské medicíny se k čaji řadí chuť sladká a hořká, s vlivem na orgány jako Srdce, Játra, Žaludek, Tlusté střevo a Močový měchýř. Povaha je různá, v závislosti na zpracování lístků. Zelený čaj má chladnou povahu, Oolongy harmonickou a Červený (Černý) čaj teplou.

Nápoj povzbuzuje ducha, harmonicky ovlivňuje náladu, používá se při nachlazení a zastavuje průjem. Má močopudné a antibiotické účinky, snižuje cholesterol a vstřebávání tuků. Při tučném jídle se ve Vietnamu podává silný zelený čaj, kdežto v Číně dají přednost i Pueru. Známé jsou účinky zeleného čaje proti radioaktivnímu ozáření, což bylo mimojiné prakticky vyzkoušeno v Japonsku. Pravidelné pití zeleného čaje snižuje vznik rakoviny, chorob srdce a jater.

Čajovník je keř či strom divoce dorůstající výšky až 15 metrů. I z takto vysokých čajovníků se pomocí žebříků v Číně dodnes sbírají lístky. Nejčastěji se pro sběr čajovník udržuje kolem jednoho metru vysoký. V závislosti na podnebí se sběr provádí až několikrát ročně. Sbírají se jak nejkvalitnější, ještě nerozvinuté pupeny, tak nejmladší vrcholové lístky, ale i lístky starší, níže položené.

Techniky zpracování čajových lístků jsou velmi různorodé. Během staletí se měnily také způsoby přípravy, z nichž některé se však nezměnily dodnes. V Japonsku se například během čajového obřadu připravuje práškový čaj Matcha, během dne se pije řapíkový (stonkový) čaj Kukicha a za kvalitní se považuje Gyokuro, čaj připravený z keřů, které jsou před sběrem zastíněny rohožemi a tvoří tak vrcholové lístky výjimečné síly.

Nejznámější je však dělení na čaje Zelené, Bílé, Žluté, Polozelené neboli polofermentované (čínsky Oolong), čaje Černé (v Číně nazývané Červené) a Puer. Rozdílná je především doba, po kteru je po utržení čajový lístek ponechán k fermentaci, jednoduše zavadání. Zelené i Bílé čaje se zpracovávají ihned po sklizni a sušením se zbavují vody, takže k fermentaci nedojde. Červené čaje se ponechávají zavadat po dlouhou dobu, Oolongy a Žluté čaje jen částečně. U Pueru se fermentace speciální metodou prodlužuje.
Příprava čaje je uměním a vědou zároveň. Zvláštní kapitolu tvoří čajové nádobí a keramika, jenž nám zpestřují požitek při pití čaje. Pokud se chcete povznést a pookřát po vyčerpávajícím dni, ač sami či lépe s přáteli, přichystejte si čaj a těšte se z jeho "božských" účinků.

Tip na některé z proslulých Japonských Zelených čajů: Sencha Hizukuri, Gyokuro nebo Tamaryokucha.
Z Čínských Zelených jsou to: Long Jing-Dračí studna. Oolongy: Tie Guan Yin-Železná bohyně Kuanjin, Gao Shan-Vysoká hora, Dong Jing-Zamrzlý vrcholek. Žluté čaje: Song Yang Yin Hou-Packa stříbrné opice.
Pochopitelně sto lidí, sto chutí, ale stále platí, že nejlepší čaj je ten, který nám nejvíce chutná.

Čínský čaj Puer zpracovaný do cihel.